Vždycky jsem ráda sportovala. Nejvíce mě bavilo jízda na kolečkových bruslích, protože za mého dětství byla velmi populární. Pamatuji si, když jsme ještě bydleli ve starém domě s rodiči a sourozenci. To se ještě naše rodiče nehádali, a ještě se ani nerozvedli, bohužel časem se sto stalo, rodiče si přestali rozumět a neštěstí bylo bohužel na světě. A to všechno bylo asi až po pěti letech, kdy byli manželé. Pamatuji si, že jsem první kolečkové brusle jsem dostala, když mi bylo asi sedm nebo osm let. A to samé i mí sourozenci, i když jsou o dva roky mladší. A jeden sourozenci o rok a půl starší než já. A všichni tři jsme dostali kolečkové brusle.
A taky si vzpomínám na to, jak, jsme tehdy neměli ještě vůbec žádné chrániče a ani helmy. A taky si myslím, že v té době snad ani nebyla helma a další chrániče. Anebo možná ano, ale naši rodiče o to moc nedbali. A když tak vzpomínám, tak opravdu žádné dítě z naší ulice nikdy nemělo helmu nebo nějaké chrániče. Takže si jistě dokážete představit, jak jsme vypadali, když jsme dostali kolečkové brusle. Měla jsem tolikrát sedřená kolena, holeně a taky dlaně anebo záda, že bych to měl spočítala. Jenomže v té době se na to asi moc nedalo, protože to nikomu nepřišlo divné.
Asi po týdnu jsem se naučila opravdu skvěle jezdit na bruslích a po měsíci jsem jezdila opravdu perfektně. A s mým bratrem, který byl o rok a půl starší než já, jsme se zúčastnili také některých soutěží a závodů, které byly na kolečkových bruslích. Byla jsem ráda, když bratr vyhrál dvakrát za sebou první místo a já jsem byla třetí. Opravdu nás to bavilo a já si říkám, že je opravdu velká škoda, že jsme s tím sekli a vůbec nepokračovali dál. A vy jste někdy jezdili na kolečkových bruslích nebo jste se jich báli? Pamatuji si totiž na jeden případ, kdy náš kamarád se bál a nechtěl to ani zkusit. Jinak ale měl sport rád, a byl velmi zdatný plavec.
