OdnepamÄ›ti lidé domestikovali různá zvÃřátka. NÄ›která dobrovolnÄ›, jako tÅ™eba psy a koÄky, dobytek a drůbež. Jiná nedobrovolnÄ›, protože ta se domestikovala jaksi sama. MyÅ¡i, krysy, potkani, vÅ¡i, Å¡vábi a dalÅ¡Ã nepÅ™eberné množstvà živoÄichů, ÄlovÄ›ku Å¡kodilo. Hlodavci jednak tÃm, že mu užÃrali a ožÃrali pracnÄ› zÃskané plodiny a obilà a pak tÃm, že na nÄ›j pÅ™enášeli nemoci a epidemie, které byly schopny vyhladit celá mÄ›sta. Hmyz za hlodavci nikterak nezaostával. NaÅ¡i pÅ™edkové hledali různé metody, jak se s tÄ›mito nevÃtanými hosty vypořádat. NÄ›které byly docela zvláštnÃ. Docela známá je povÄ›st o krysaÅ™i, který vylákal krysy z mÄ›sta tÃm, že jim hrál na pÃÅ¡Å¥alku.
Zbavte se jich jednou pro vždy
My dnes spoléháme spÃÅ¡ na mechanické pasti, klece a chemii. Ale i když jsme v dneÅ¡nà dobÄ› dál, než naÅ¡i pÅ™edkové, máme s nimi spoleÄné to, že tuto havěť nemáme rádi stejnÄ› jako oni. A i pÅ™esto, že my dnes slovo deratizace známe, tak u nás nenavozuje dvakrát pÅ™Ãjemné pocity. Nejde o to, že by hlodavci a hmyz vyvolávali epidemie jako dÅ™Ãv. Mohou nám vÅ¡ak napáchat Å¡kody v kuchyni i spižÃrnÄ› a mohou niÄit vÄ›ci v naÅ¡em bytÄ›. A když v noÄnÃm tichu slyÅ¡Ãme hryzánà myÅ¡Ãch zoubků, neusÃná se nám vůbec pÅ™ÃjemnÄ›. Tak buÄme rádi, že i dnes existujà lidé, kteřà se slova deratizace nebojà a umÄ›jà nás tÄ›chto obtÞných návÅ¡tÄ›vnÃků zbavit.
